Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bez lásky nejsme ničím !

16. 8. 2010
Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění
zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím,
měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky
nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych
se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.
Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani
nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá
křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří,
vždycky doufá, všechno vydrží.
Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou,
poznání – to pomine. Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme;
jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem
dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.
Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší
z nich je láska.  K o r i n t s k ý m -13.
 
 
Ne náhodou jsem vybral pasáž z Bible o lásce a její nepomíjivosti. Láska nejen že k našemu životu patří, ale je též vztyčenou vlajkou na „lodi plující časem“, lodi nazývané Víra,
 
Nuže, pojďme si o ní napsat více.
Co je to vlastně láska ? Slovo, které je skloňováno po mnoho generací nejen dospělými, ale i dětmi. Dalo by se o ní napsat (a již se napsalo) mnoho slov. Pro člověka je však důležité, aby pochopil pravou podstatu slova Láska. Slova, které pluje prostorem i časem v nezměněné podobě a stává se společně s vírou, nadějí a skutky pojítkem mezi lidmi a duchovním světem.
 
Láska nám zjevuje schopnost člověka milovat i být milován, tedy učí nás umění lásku dávat a přijímat. Jejím prostřednictvím vyjadřujeme veškeré krásy lidského bytí.
 
Definovat jí můžeme jako vrozený lidský cit, který si v sobě přinášíme na svět. Ano, lásku cítíme a též ji projevujeme už odmalička. Vůči rodičům, blízkým, ale i zvířatům a okolí. V dětském věku prociťujeme lásku přirozeněji a citlivěji. To je normální. Jako děti jsme o ní totiž tolik nepřemýšlely, jen ji krásně a upřímně prožívaly. Každý z nás si na ty laskavé chvilky z dětství dokáže zajisté vzpomenout. Všichni jsme byli dětmi a mnozí z nás cítily tu „vůni“ lásky kolem sebe – v lidech, v přírodě, ale i ve svých snech. I právě proto je rozvíjení tohoto citu v dětech velmi důležité. Budoucnost lásky v dítěti totiž postupně ovlivňují rodiče, prostředí a nakonec i doba či společnost, v které dětská duše žije.
 
Svět maličkých a jejich upřímné lásky bývá často podceňován a vyměňován za svět spěchu, bezohlednosti, tvrdosti a nutností prosadit se.
Mnozí rodiče učí své ratolesti milovat jen své nejbližší a co je horší – naučí je, někdy i nevědomky, uctívat finanční bohatství. A děti se většinou přizpůsobí, protože tomuto nátlaku se bránit neumí. Bohudíky nejsou všichni lidé tací. Proto rodiče nechť vedou své děti k lásce a jsou jim správným příkladem. 
 
Buďme však k sobě upřímní a přiznejme si - co nám dnešní svět přináší ? Spěch, egoismus, touhu po penězích. Jenže život nám však přináší i lásku. Jen se jí musíme naučit „vidět“, prožívat a cítit její „vůni“.
 
Ježíš nám vzkázal :
„ A protože se rozšíří špatnost, vychladne láska mnohých .“ M a t o u š 24
 
Mnoho lidí má totiž problém milovat „všechny lidi stejně“ – toť odvěký problém lidstva. Většinou si lásku schováváme pro své blízké, rodinu a několik přátel. Ostatní jsou pro nás „cizí.“ Takže láska a její projevy často končí za dveřmi našich domovů.
V současnosti se však setkáváme spíše s projevy „falešného puritánství“ vůči láskyplným projevům. Lidé se bojí vzájemně se dotýkat a dokonce některé přirozené projevy lásky považují za odchylky či úchylky v chování.
 
Výraz lásky je sice u každého jedince jiný, leč není rozdílu mezi láskou muže k ženě, matky k dítěti a láskou ke zvířatům, Ano, jde o stejný cit a jednu podstatu, pouze jinak společností definovanou a vnímanou. Jde o totožnou lásku, když milujete svou ženu, dítě, přítele či zvíře. Láska má totiž mnoho podob a projevů, ale jen jeden zdroj – Boha.
 
Ruku na srdce, kolik lidí máme skutečně rádi ?
Kolik lidí jsme schopni pohladit nejen rukou, ale i slovem ?
Proč se bojíme a stydíme tento krásný cit projevovat vůči více lidem ?
 
Ptáte se někteří, jak máte lásku vidět a cítit, když je svět dnes „takový, jaký je“ ?
Krásný příklad najdeme i v Bibli :
 
.......Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed se slovy: „Amen,
říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského
království nepřijdete. Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském
království největší.....“   M a t o u š 18
 
 
Ano, svět není vždy takový, jaký by jsme chtěli a proto staňme se znovu upřímnými a nezkaženými duchovními dětmi, kterými jsme kdysi všichni byli. Ne v myšlení, ne v moudrosti, ale ve vnímání a prožívání lásky. Zkusme znovu najít zlatou nitku našeho dětství. Vraťme se do doby, kdy jsme tuto zlatou nitku přetrhli. Oživme v sobě dětskou dušičku ztracenou v uspěchaném čase. Hledejme ve vzpomínkách, pozorujme svět kolem sebe, který je ve své podstatě a skutečnosti krásný. To jen my lidé si jej sami ztěžujeme.
 
Dýchejme jako děti, smějme se jako děti a obraťme svou mysl do doby, kdy jsme ještě cítili dětskou radost ze života. Vždyť stárne sice lidské tělo, ale duše – ta zůstává stále stejná – nestárne, jen bývá stářím utlačená a starostmi zatížená.
 
Jestliže v dětech budete hledat lásku, naleznete jí. Pokud jí v nich nevidíte, zkuste to znovu. Hledejte podstatu lásky v dětských očích a naleznete i tu svou, neboť i vy jste malé děti, které vyrostly v dospělé jedince, dospělé tělem, ale ne duší.
Žijte tedy v lásce a staňte se součástí lásky – tedy Boha - bez ohledu na věk a čas. Zastavte se ve svém spěchu a rozhlédněte se - skutečných dětských duší je kolem nás dosti - i těch tělem dospělých.

P.H.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA