Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kniha živého

6. 11. 2011

Kniha Živého.

 

Opouštím Chrám tento, abych vyšel ke Zlatému světlu. Po třech dnech se navrátím a vystavím Dům svému Otci.

 

Již nebude mi odňata Hlava, mé vzpomínky mi budou ponechány.

Neboť já mířím do příbytku Krále Slunce, a dál, tam, kde je i má duše.

 

Nejsem již v zástupu mrtvých, ale k živým mířím, mezi Zářivé na místě Věčnosti.

Buď mi průvodcem na cestě k zlatistému Slunci, Moudrý Písaři.

 

Nedotýká se mě více iluze nedostatku.

Nedotýká se mě více iluze nepřátelství.

Nedotýká se mě více iluze nutnosti.

Nedotýká se mě více iluze moci.

 

Procházím Branou a Tunelem, a míjím Strážce. Nechť jsem vpuštěn a bezpečně proveden. Ať je mi dovoleno vstupovat a vystupovat ze Světla podle libosti. Buďte mi cesty království otevřeny a bezpečnost zaručena.

 

Ve Hvězdě je zrozena Duše Velkého Boha a i já jsem tam zrozen. Velká Hvězda je mým rodištěm i domovem.

 

Velký Bůh, jehož jméno je Světlo, přebývá ve svém Domě a dotýká se paprsky rukou Země.

 

Jeho prsty jsou Život a jeho Dech Láska.

 

Můj Plameni, jsi mým Bratrem a přítelem. Oheň bohů ať je i mým ohněm.

 

Potrava bohů nechť je i mou potravou.

 

Nasbíral jsem poklady a nashromáždil moudrost, kterou odnáším Otci mé duše, aby se z nich radoval.

 

Já jsem Světlo a stávám se zářivým

Já jsem Syn Slunce a nabývám věčnosti.

Já jsem Energie, která byla na počátku.

Já jsem stvořitelem bohů.

 

V hodině Soudu budu shledán čistým a budu vpuštěn do krajin nesmrtelných. Buďte mi otevřeny cesty Vesmíru i hvězdy, které září.

 

Vyhýbám se Orlu, který požírá své děti. Jsem pánem své paměti.

 

Nesmrtelná Hvězda mne přijímá a dostávám odznaky Lva, Orlice i peří nebeských ptáků. Jsem krásný jako květy Zářícího, Pána Tvoření.

 

Do příbytku Hvězdy, tunelem na Slunce a dále mezi vozy nebeské, veď mne Sokole, neboť já jsem Jitřenka zářící v noci.

 

Vrátím se naplněn Dechem Dárce Života, oči mé budou otevřeny. Osvobozeno dítě Velkého z rukou Strážce.

 

Buď má ruka učiněna silnou a mé oko vševidoucím. Je to oko Otce, který pluje ve své Lodi, proplouvaje nebem jak vodami.

 

Popluji poprvé a vstoupím do slunečního Chrámu.

Popluji podruhé a vstoupím do království Kristova.

Popluji potřetí a vstoupím do nekonečného Světla.

 

Buď při mně Vládče andělů, tak jako jsi při Synu Boha. Mé přání ať je jako jeho přáním. Neboť jsme Jedno.

 

Dvanáct bran střežených hady, otevřete se. Jsem nositel světla, nemohu být zraněn. Brány nechť jsou mi otevřeny oběma směry.

 

Vysvobodil jsem Toho, kdo byl zabit a rozdělen. Nesu jeho díl Stvořiteli, jsem nositelem Tajemství, které mi dává život.

 

Shromáždil jsem dvanáct ztracených Synů a stal se Třináctým. Nepodléhám nikomu menšímu než Otci všech bohů.

 

Jsem Světlo a zaháním všechnu temnotu.

Jsem Světlo a oslavuji svého Otce.

Jsem Světlo a jsem Ten, který je láskou.

 

Dvanáct bohů je vloženo v mé ruce, a čtyři síly. Dva Lvi a sedm Ptáků.

 

Ten, kdo odešel, se vrací a nese s sebou své jméno a jeho ústa jsou otevřená.

 

Spojí Horní a Dolní a bude silný sám v sobě, svým pánem. Ve mne jsou Nebe i Země spojeny a já jsem Branou.

 

Mé nohy jsou lidé a má hlava je Slunce. Mé šlépěje jsou porostlé lotosy.

 

Jsem nebeský Sokol a Holubice. Jsem silný Lev. Černé a Bílé se ve mne spojuje do Zlaté a vydává vůni milou Bohu Nejvyššímu.

 

Vrahové jsou dopadeni a je jim odpuštěno. Království obnoveno a sestupuje do Chrámu Země.

 

Takové je království nebeské jako Moudrý člověk.

Takové je království nebeské jako krásná květina.

Takové je království nebeské jako Učitel duší.

Takové je království nebeské jako Slunce na Zemi.

 

 

Ten, jenž zemřel a narodil se, ať již nezemře! 

 

 

knihaz.jpg