Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor o Bohu, věčnosti a o vědomí.

23. 2. 2012

Rozumíš tomu, můj drahý, že Bůh vychází a zapadá, ačkoliv je věčný?

Nejsem si jistý. Znamená to, že je Bůh dokonalý a nehybný, anebo se mění?

Oboje je svým způsobem pravda. Jsem nehybný, a přesto se vyvíjím. Je to tím, že upřesňuji svou představu o sobě.

Vím, jaký jsi, můj otče. Vím, že jsi milosrdný, krásný a láskyplný.

Ano, to jsem. Ale ta představa o tom, jaké je to být milosrdný, krásný a láskyplný se vyvíjela a až se stvořením tohoto světa jsem zjistil, co přesně to znamená. V tomto světě jsem měl možnost zakusit význam těchto pojmů, vznikla tedy zkušenost, která mě obohatila.

To, co se pohybuje sem nebo tam, to, co se mění, to je, jak víš, pomíjivé. Když se něco změní, jak to může být samo sebou, věčné a stejné? Bůh je ten, který je stálý a je ve středu všeho stvoření. Jelikož je ve středu, kam by se hýbal? Vzhledem k tomu, že je dokonalý, co by na sobě měnil? A přesto u mne dochází ke změně. Celý Vesmír se totiž vyvíjí. I já jsem tedy jaksi vnitřně proměnlivý.

Otče, zdá se to jako protimluv.

Ano, můj synu, jsem nehybný a přitom pohyblivý. Jsem dokonalý, a přesto proměnlivý. Je to určitý paradox. Můžeš to chápat třeba tak, že zůstávám na místě vůči svému stvoření, ale upřesňuji svou podobu vnitřně. Neboť já odrážím každou část svého stvoření. A to se mění a přeskupuje, je v neustálém pohybu. Já, abych věrně a pravdivě odrážel božskou podobu tohoto stvoření, se uvnitř též musím pohybovat, a tak se může stát, že jednou představuji něco jiného než jindy.

Děkuji ti za vysvětlení, myslím, že tomu rozumím.

A rozumíš také tomu, že i ty měníš svou představu o sobě, můj synu?

Na to jsem nikdy nepomyslel, otče.

Podívej se například na to, kým jsi byl před deseti či dvaceti lety, nebo lépe řečeno, jakou jsi měl představu o sobě samém, a jakou ji máš dnes.

Ano, otče, vidím veliký rozdíl.

A přeci i tehdy jsi to byl ty a byl jsi sám sebou, není-liž pravda?

Ano, je to tak.

A dnes jsi taktéž samozřejmě sám sebou, možná víc, než kdy dříve.

Ano, jako bych cítil, že jsem nyní víc sám sebou než dříve. Jak je to možné?

Ačkoli dříve jsi byl sám sebou a dnes jsi pořád sám sebou, tvá představa o tom, kým jsi, se mění. A to, že cítíš, že jsi více sám sebou, vyplývá z víceré podoby tvého já.

Mám více já než jedno?

Nyní jsi já. Ale pokud cítíš, když se vyvíjíš, že jsi více nebo méně svým já, pak to znamená, že existuje nějaká podoba tvého já, o které podvědomě víš, a které se přibližuješ nebo vzdaluješ. Čím jsi mu blíže, tím více se cítíš jako já. A tak to také je. Je to tvé skutečné já, které je mnou, kterým jsem já. Je to tvé božské já. Je to Bůh. Můj synu,dává to určitý smysl. Nebo ne?

Ano, dává to smysl. Znamená to, otče, že se vyvíjím směrem k tobě, mé já směřuje k tvému já, kterým jsi.

Ano, a není to tak, že by ses stával někým jiným, někým, kým nejsi, není-liž pravda? Zatímco se vyvíjíš, rekapituluješ své vědomí, kterým jsi. Měníš svou představu o sobě a tvoje představa o tom, kdo je já, se mění. Mění se s tím, jak rosteš. Žádná z představ o sobě není horší než jiná. U některých však cítíš, že více vyjadřují představu o tobě, se kterou jsi spokojený. A štěstí a spokojenost duše je znamení, že je vše na svém správném místě. Já jsem tvé pravé já a i já se vyvíjím.

Vývoj je život. Co se nepohybuje, stagnuje a umírá. Celý Vesmír totiž prodělává pohyb. Pohyb je základní myšlenkou Univerza. Sám však stojí na místě. A tak i já stojím na místě, přesto, že se pohybuji. Musíš pochopit tento rozpor a uskutečnit ho v sobě.

Otče, zní to jako nemožná věc. Jak bych to mohl učinit?

Není to tak nemožné. Každý uvnitř sebe ví, jak toho dosáhnout, jak být nehybný a přitom pohyblivý. Duše každého člověka to ví a sděluje to svými pocity. Poradím ti. Vezmi si příklad ze mě. Pozoruj, jaký jsem a jak se projevuji. Je to určitý stav vědomí, který uskutečňuje nemožné a přivádí ke mně.

Je to stav vědomí, který vyjadřuje představu o mne samém?

Přesně tak. Skrze to vědomí určuješ svůj vztah ke svému já. A také ke mne. Když dosáhneš stavu vědomí svého vnitřního pravého já, dosáhneš mého vědomí. Nemůžeš mne poznat, ale můžeš dosáhnout mé představy o sobě samém. To jsem já. Nemohu vzniknout. Nemohu zaniknout, neboť jsem. Rozumíš tomu, že mluvím i o tobě?

Jsem si toho vědom. Vím, co mám dělat.

Ano. Ten, kdo mne zná, zná mne proto, že mne nalezl ve své představě o sobě. Je také jasné, že má nesmrtelnost pochází z toho, že jsem věčně pohyblivý, až e ten věčný pohyb je neměnnost, čili věčné bytí?

Myslíš neměnností neustávající upřesňování představy o sobě, tedy o tvém pravém já?

Ano. Je to určitá vnitřní regenerace, tak, aby harmonie prvku s celkem zůstala vždy zachována. Synu, nesmrtelnost není věčné ustrnutí, ale neustávající sebezdokonalování a sebetvoření.