Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sestoupil z nebe ...

21. 6. 2011

 

Já sestoupil nyní

na vaši zem,

za zpěvu ptáků

v ten slavný den.

 

S paprskem dolů

mne světlo provázelo,

přišel jsem právě,

když slunce vycházelo.

 

Hlasy utichly

též vítr ustal,

zvířata zpozorněla,

když já jsem přistál.

 

Na nebi duha

jako znamení,

s Otcem Bohem

věčného spojení.

 

Já vstal a vykročil,

rozhlédl po světě,

v rouchu bílém,

v podobě dítěte.

 

Nyní mezi lidmi,

pokud chceš, hledej mne,

po očích mých,

příteli, poznej mne.

 

Mne láska provází,

záře zlatá objímá,

má blízkost hladí, těší,

hříchy odnímá.

 

S otevřenou náručí

tě s láskou přijímám;

kdo ke mne v dobrém jdeš,

buď u mne přivítán.

 

Společně

a s Boží pomocí,

po vůli Otcově,

tak jako proroci,

 

veď se mnou mé lidi domů,

tam kde je krásná zář,

dary Bohu věčnému

položíme na oltář.

 

Jednou lidé poznají

pravdu nehynoucí,

až hvězdy z míst svých sestoupí

za jedinečné noci.

 

Tehdy lidé poznají,

kdo mezi nimi byl,

že syn boží pravý

se u nich zastavil.

 

Vzpomene si člověk malý, velký,

odkud přišel a kdo je,

otevře se brána Boží

a schody zlaté do nebe.

 

V paměť bude zapsán,

ten den, kdy budu nalezen,

lidmi vpravdě poznán,

a na světlo vynesen.

 

Synu boží krásný,

miluj mne, ty kdo jsi z Otce,

a chovej mne v srdci,

zahrad nebes, ráje vládce.