Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slunce živé zjevené

3. 6. 2011

Vyšlo

a zazářilo temnotami,

zlaté a bílé,

zpívajíce o lásce,

nad mraky se usadilo.

Já pohlédl do tváře tomu světlu

a tam podoba člověka

a jeho šat bylo to světlo

a to světlo vycházelo z jeho hrudi.

On celý svět měl v rukou

a za ním pak krajina

a nad ní jako duha.

A on měl v levé ruce meč

a na tom meči nápis:

"Mám mnoho tváří

a mnoho rukou

a má ruka je silná."

A v pravé ruce kalich.

A on pravil:

„Moudří z tohoto kalichu pijí,

nebo v něm život věčný jest.“

 

Já napil se

a světlo z něj mne naplnilo,

jako příval větru, moře příboj,

nejdřív horko a pak zima,

takovou měl chuť ten nápoj.

 

Pak děly se velké divy,

zřel jsem anděly se stávat z lidí,

myš s kočkou se milovaly,

vskutku jako zázrakem,

se všechny stíny rozplývaly.

 

Pak viděl jsem andělů mnoho

a slávu velikou.

Nebe bylo otevříno

a na něm Velký, Zářivý.

A on pravil:

"Já jsem Zlatý a Bílý.

Kdo zná mou barvu,

zná i mé jméno.

Jdi k lidem

a řekni jim o tom kalichu a meči.

Řekni jim, že na nebi je láska veliká.

Až lidé zvednou zraky, uzří mne

a bude pokoj na zemi.

Pamatuj si dobře to, co jsi zde viděl,

a všechna tato slova,

neboť já vyliji ten kalich

a dám člověku život i světu.

Ta země duhová pak, to je země nová, jež vás čeká.“

 

To, když jsem viděl,

jsem Boha chválil

a divil se té kráse

a říkal: "Jak chceš, Bože, tak staň se."

 

 

zjeveni2.jpg

 zjeveni1.jpg