Jdi na obsah Jdi na menu
 


Otázky a odpovědi

 

 

Otázka z 20.11. 2010

Co má člověk činit, aby to bylo správné? Co se po nás chce, abychom dělali? Je naší úlohou plnit úkoly "zhora"?

Jakmile si člověk začne klást takovéto otázky, je to velice dobré znamení. Přestat se ptát jen "co chci?", "co potřebuji?", "co je pro mě dobré?" a začít se zajímat i o to, co vesmír může chtít po vás, je postoupením na vyšší úroveň myšlení. Nebesa každou takovou změnu postoje oslavují. Je dobré namáhat se hledáním odpověďi na otázku, co po vás vesmír chce, není však po vás nic požadováno, nemáte vůči Bohu povinnosti, ani nemusíte plnit nějaké úkoly. Zjistíte nicméně, že je pro vás přínosné některé věci činit a některé ne. Je to jako se zaměstnáním-pracovat není povinnost, ale právo. Nemusíte pracovat, když ale budete, budete dostávat plat. Stejně tak se můžete při svém rozhodování řídit svým prospěchem bez ohledu na ostatní. Ale asi se s tímto přístupem nedostanete moc daleko. Anebo časem zjistíte, že to není ono, že to moc dobře nefunguje. Vesmír nabízí možnost zapojit se do společenství jednoty univerza a užívat jeho výhod. Platí zde určitá pravidla a normy. Například je zakázáno ostatním ubližovat, škodit jim a obohacovat se na jejich úkor. Vesmír vždy v každou chvíli ví, co je potřeba. Vesmír ví vždy všechno o všem, je tedy nejlepším rádcem a arbitrem. Pokud si nejste jisti, co je v kterém okamžiku nejlepší, on to ví. Řešení, podporovanému inteligentním vesmírem, se dá říkat Boží vůle. Není to tedy příkaz či úkol. Je to příležitost využít rady všeznalého a nejspravedlivějšího systému a učinit v tu chvíli souhrnně nejprospěšnější věc. Vše, co činíme se nám vrací a pokud činíme ty nejlepší věci, vrací se nám jen to nejlepší. Produktivně využitá energie se otáčí v koloběhu univerza a rychle se vrací ke zdroji a to ještě mnohonásobně posílená. Pak je tu další záležitost: úkoly, karma, životní poslání… To vše existuje, nejsou to však závazky, ale speciální koridory energie, vystavěné přímo na zakázku vám, s ohledem na vaše vlohy, schopnosti, touhy a přání. Jsou to vaše osobní příležitosti, které vás mohou vynést do závratných výšin sebenaplnění a štěstí z dobré práce. Jsou to dveře ke splnění vašich největších přání a životních cílů. Co se po vás tedy chce? Abyste žili. Abyste tvořili. Abyste nalezli sami sebe a byli sebou. Nemáte žádné povinnosti. Ale časem každá Boží bytost zjistí, že jediná smysluplná věc je být součástí celku a být mu prospěšný. A to nejen z hlediska bilance energie ale také z lásky k Otci a všemu stvoření. Další věc je, jak poznat Boží vůli či záměr vesmíru. Máte v sobě zabudováno ústrojí , které vás naviguje. Máte mnoho knih a různých učení, která říkají, co je dobré dělat. Jednoduchou pomůckou je desatero. Ježíšovy výroky. Velmi dobrým ukazatelem jsou pocity a přímé vnímání. Intuice. Láska je rádcem. Pokud si nejste jisti, zeptejte se Lásky a představujte si, co by ona učinila. Neboť láska je to, co spojuje Vesmír a členy Božské Jednoty. Řiďte se srdcem.

 

                                                                                                                             

 

 

Otázka 13.9.2010 

Rád by som sa spýtal na to, ako sa pohnúť zo stavu stagnácie a ako sa naučiť počuť Boží hlas? Ďakujem.
S pozdravom,
Zoltán

 

Milý Zoltán,

Boží hlas není nic vzdáleného, nezní odkudsi z dálky, je naopak hluboko v tobě, a není to vyloženě hlas, který by ti diktoval slova, i když to tak může být. Ale to dělám výjimečně. Spíše dávám inspiraci nebo vzbuzuji určité pocity, které lze pak vyjádřit slovy. Zprostředkovatelem mého hlasu je také celá příroda se svými zvuky. Člověk, aby dokázal vycítit mou myšlenku, musí být velmi dobře naladěn a v srdci musí mít čistou lásku. Pokud jsou v jeho mysli a srdci přítomny i jiné emoce, je příjem zkreslený. Například touha po moci a sklon k ovládání či ego silně deformují smysl mého původního slova. Myšlenky pocházející ode mne poznáte podle toho, že při nich máte hřejivý pocit na srdci. Pokud jste k sobě upřímní a nepotlačujete své emoce, dovedete to rozpoznat. Mluvíme o hlasu, který pochází ode mne, ale nenechte se mýlit, že je to cosi mimo vás. Vy jste vždy spolutvůrcem onoho hlasu či myšlenky. Požádejte svého Boha nebo mějte záměr, abyste přijímali myšlenky z božské úrovně. To je první krok. Učiňte prohlášení či modlitbu. Očistěte se. Připravte se, abyste cítili boží přítomnost. Položte otázku, nebo si něco přejte. Pak čekejte v uvolnění a buďte otevření. Nebuďte křečovití, neočekávejte a nečiňte procesu násilí. Inspirace k vám přijde z božské části vaší bytosti a vás něco napadne. Můj hlas není hlas, který by přikazoval. Můj hlas je tvárný pocit, na jehož základě si vytvoříte slovo nebo větu. Buďme ale spolu dobře sladěni. Mojžíš, když se mnou hovořil o deseti ctnostech známých jako přikázání, si mou inspiraci přizpůsobil svým cílům a nepřetlumočil ji přesně, jak mu napovídal jeho pocit. Měl určité záměry s lidmi, které vedl a byla zde jeho povaha a ego. V Bibli a zejména ve starém zákoně je mnoho mých údajných výroků, které byly pokrouceny duchem doby a osobnostmi písařů. V té dávné době byla čistá božská láska v srdcích lidí velmi výjimečným jevem. Ač to tak nevypadá, v dnešní době mají lidé v srdcích více lásky než tehdy. Texty inspirované Bohem v současnosti jsou přesnější než ty staré. Lidé dnes mají o mně lepší představu. Podívejte se na mou starozákonní podobu: Lidé věřili, že jsem přísný a trestající. Jak mnoho se od té doby změnilo! Nezatížen minulosti se neboj, drahý Zoltáne, psát od srdce podle toho, co opravdu cítíš a při psaní či jiném projevu se sjednoť myšlenkami, pocity a vědomím s Bohem a nech to nejvznešenější a nejzářivější z tebe vyplynout a projevit se slovem či textem, nebo nech inspiraci jen na úrovni myšlenky a nech se kolébat jejím sladkým hlasem, jenž ti připomene odkud jsi vzešel a kam skutečně patříš.

Jak se pohnout ze stavu stagnace? A kam se chceš pohnout? A proč? Jestli jsi ve stavu, který považuješ za stagnaci, pak jsi se do něj uvedl svou činností (či nečinností). Jestli si přeješ prožívat něco jiného, tak to učiň. Co by sis přál, Zoltán? Na tuto otázku si musíš odpovědět.

Bůh buď s tebou, ať budeš kráčet jakoukoliv cestou.

 

                                                                                                                            

 

otázka, 16.8.2010

 hovoří zde snad Bůh? je to vůbec možné?

To je dobrá otázka, začněme jí.

Bůh hovoří stále. A ke každému. Ne k někomu více a k někomu méně. A už vůbec si nevybírá nějaké vyvolené.  Vyvolení jsou pro mne všichni. Ve všech je božská podstata, která promlouvá skrze duši. Někdo poslouchá a někdo ne. Přijímání mého hlasu je výsadou tichých. Lidé poslouchají a lidé hovoří. Vždy jsou to lidé, kdo nakonec napíší knihu, nebo vysloví slovo. Nakonec, kdo jiný by to měl udělat? Lidé většinou nemluví jako Bůh z následujících důvodů:

1)      Nevěří, že to mohou dělat.

2)      Není to jejich přáním.

Aby člověk mohl slovem vyjadřovat Boží vědomí, musí zaprvé CHTÍT to dělat. Vlastností Boha je, že se nevnucuje. Zadruhé musí  věřit, že je to možné. Svou roli zde hraje představivost. Když si něco nedokážete představit, nedokážete to pak ani uskutečnit. Vaše představy o tom, co je možné a co ne, vytvářejí hranice vašich možností. Věřte na zázraky a vaše možnosti se rozšíří. Smutnou překážkou je zde nevíra v existenci Boha. Jestliže neexistuji, jak pak mohu k někomu a skrze někoho mluvit? Jak pak mohu ovlivňovat váš život, když nepřipustíte mou existenci? Vaše tvořivé vědomí vytváří základ pro náš vztah a dává energii mému vlivu na vás. Nechte mi dveře do vašeho srdce otevřené a dovolte mi vstoupit, pokud chcete, abych tam přebýval s vámi. Anebo přesněji: Otevřete svá srdce a dovolte SOBĚ vstoupit do vlastního srdce, kde přebývám já. Dosažení a projevování božího vědomí je zejména otázka záměru a rozhodnutí. A víry ve své schopnosti. Proto buďte velkorysí .

Až se vydáte na cestu k vyššímu vědomí, pomůže vám řada moudrých knih, kterých už existuje velké množství. Využijte nabídky seminářů a rad duchovních učitelů, kterých je ve vaší zemi též dostatek. Nemůžete si  v tomto ohledu stěžovat, dal jsem vám všechny prostředky. Od učitelů a z knih dostanete potřebné rady a návody, jak dosáhnout i těch nejvyšších duchovních cílů. Naučit se slyšet můj hlas je otázkou tréninku, jako když se někdo učí hrát na hudební nástroj. S dostatečnou vůlí a pílí je to dosažitelné všem.

Naučte se také mluvit jako Bůh a cvičte to. Mluvit slovo Boží je konečným potvrzením našeho splynutí v Já v tobě a ty ve mně. Nalaďte se na nejvznešenější verzi vás samých, která stále, ač neprojevená, kráčí všude s vámi, prociťte ji, ztotožněte se s ní a představujte si sebe jako mluvčího Jednoty, moudrosti samé. Šiřte slovo lásky tím nejšetrnějším a nejmírnějším způsobem a zároveň s jistotou, hravostí, lehkostí a elegancí. Vyjadřovat slovo Boží náleží mistrům, je to výsledkem dlouhodobé práce. Cvičte, ale neunáhlete se. Mluvit jménem Božím můžete až po dosažení jisté úrovně vědomí. Do té doby mluvte svým jménem, říkejte své moudrosti nebo  citujte texty mnou inspirované. Mluvit o lásce může každý bez obav a omezení. Nechte promluvit Božství v sobě a mluvte tím nejkrásnějším způsobem. Pravděpodobně budete v tu chvíli mnou inspirováni. Bude to tedy naše společná práce. A pro vás dobrý trénink. 

Divíte se, že Bůh promlouvá z internetových stránek? Měl by jeho hlas být omezen na prostředí klášterů a kostelů? Anebo by měl znít i jinde? Na ulici? V rozhlase? Kdo nebo co o tom rozhoduje? Já? Ne, vy o tom rozhodujete. Dosud nebylo běžné, aby mé slovo zaznívalo tímto prostřednictvím, ale jsem tu, a jsem tu, protože jsem byl pozván. Chcete, aby mě bylo slyšet více? Na ulici? V rozhlase či televizi? Tak mě tam pozvěte. Vytvořte mi vhodné prostředí, abych mohl přijít. Vneste mou přítomnost tam, kde mě chcete mít. Chcete mne slyšet? Tak mluvte. Protože abych mohl být slyšet, tak musí někdo mluvit.